Ahoooooooj
12. října 2007 v 13:27 | já
Ahoj,já se menuju aneta,je mi 12 let a tento blog mám s mojí kámoškou nikolou které je taky 12.Známe se od 3.třídy a myslim si že spolu celkem vycházíme,toto je náš první blog a tak neni uplně supr,ale nám stačí to co máme!!:)
Vaše pomsta
14. dubna 2007 v 19:17
Pomsta se obrátila
Brácha mě neustále otravoval a nechtěl mě pustit ani k počítači.Vzala jsem jeho mobilní telefon,vypnula ho,zamaskovala ho do balíčku k papírovým kapesníčkům a položila vedle počítače.Brácha ho úporně hledal.Půjčil si můj mobil,aby se prozvonil.Druhý den ráno jsem přišla do pokoje k počítači,jenže kapesníky už tam nebyly.On na to:Mamka je vyhodila!Letěla jsem ke koši s výkřikem:Kde je ten mobil!Tím jsem se prozradila.Brácha držel mobil v ruce a šklebil se.Přišel na moji lest a chtěl mi to oplatit.
Brácha mě neustále otravoval a nechtěl mě pustit ani k počítači.Vzala jsem jeho mobilní telefon,vypnula ho,zamaskovala ho do balíčku k papírovým kapesníčkům a položila vedle počítače.Brácha ho úporně hledal.Půjčil si můj mobil,aby se prozvonil.Druhý den ráno jsem přišla do pokoje k počítači,jenže kapesníky už tam nebyly.On na to:Mamka je vyhodila!Letěla jsem ke koši s výkřikem:Kde je ten mobil!Tím jsem se prozradila.Brácha držel mobil v ruce a šklebil se.Přišel na moji lest a chtěl mi to oplatit.
Foglar-hoši od bobří řeky
13. dubna 2007 v 15:32 | já
Foglar - Hoši od Bobří řeky
Rok vydání: 1995
Nakladatelství: Olympia, a. s., Praha
Knížka vypráví o dvanácti chlapcích a o jejich vedoucím Rikitanovi. Hoši ze sebe společně udělali silné hochy. Dva měsíce prázdnin strávili v přírodě, kterou vybral Rikitan. Museli si postavit ze dřeva stany, vařit si. Za dva měsíce byli mrštní, odvážní, zruční, silní, ušlechtilí a také dobře plavali. Po návratu do své čtvrti byli úplně odlišní. Také měli spoustu vzpomínek na hezká místa a dobrodružství. Ale spoustu jich měli ještě před sebou.
Charakteristika hlavních postav:
Hlavní postavou je Rikitan (Jaroslav Foglar), který se stane věrným přítelem dvánácti chlapcům.
Rikitan je mladý, vysoký, usměvavý a hrozně zvědavý muž. Je odvážný, silný, ušlechtilý, zodpovědný. Nemá ve zvyku se prát, ale nějak to vymluvit i tomu druhému. Má rád legraci a nebojí se práce.
Dále je zde dvanáct mladých chlapců, kteří jsou ze začátku neohební a nešikovní. Ale s pomocí Rikitana se z nich stanou zruční, mrštní, odvážní, silní ušlechtilý, nebojácní a pravdomluvní hoši. Umí se o sebe postarat a pomáhají si.
Zhodnocení:
Knížka se mi moc líbila. Autor popisuje okolní krajinu "živě". Lehce se dá vžít do příběhu, který je plný dobrodružství, napětí. Přímé řeči to napětí ještě zvyšují. Za kapitolami, ve kterých Rikitan chlapcům zadává bobříky, jsou ještě jednou zadány pro čtenáře. Na konci knihy je souhrn bobříků a rady, jak správně postupovat při jejich získávání.
Jazyk je jednoduchý.
referát-sparta a atény
13. dubna 2007 v 15:30 | já
Sparta a Athény
V dnešní době se setkáváme s mnoha vlivy starověkého Řecka. A to nejen v oblasti převzatých slov a úsloví, ale také co se týče přebírání kulturního a myšlenkového odkazu.
Ostatně základní dvě schémata státních zřízení přetrvávají dodnes. Ať jsou to nedokonalé pokusy o dokonale svobodné uspořádání, neboli athénská demokracie, a nebo spartský vojensko - diktátorský režim, zajišťující nesvobodou obyvatel vyrovnanost a odolnost státu. Proto bych se rád zabýval těmito tématy.
Celé historické Řecko nebylo osídleno najednou, ale postupnými vlnami v kratších, ale i dlouhých časových obdobích. Různou dobou osídlení je možné vyložit kmenové různosti mezi historickými obyvateli Řecka. Rozdíly, způsobené v řeči i ve způsobu života velkými časovými vzdálenostmi, které od sebe dělily příchod jednotlivých řeckých kmenů do jejich sídel i přirozená členitost i zeměpisná roztříštěnost, kterou je Řecko rozděleno na veliké množství drobných území, způsobily i rozdíly v národní povaze jednotlivých kmenů. Iónové, které jejich sídliště brzy přivedla k námořnímu způsobu života, byli vždy pohyblivější a duševně čilejší.
Dórové, původně bojovní horalové, byli těžkopádnější, mravně přísnější, ale i konzervativnější. Proto tíhli Iónové vždy k demokracii, kdežto Dórové k ústavám oligarchickým či aristokratickým.
Dórové, kteří pronikli na Peloponésu až do Lakónie, si tam založili středisko ve Spartě. Rozdělili si území v údolí úrodné řeky Eurótu rovnými díly a donutili zdejší starousedlíky Achaie, aby jim tuto půdu obdělávali jako nevolníci, nazývaní heliotové. Obyvatelům pahorkatiny, kteří se zabývali spíše řemeslem a obchodem, ponechali sice osobní svobodu, ale bez politických práv a s povinností vojenské služby, nazývali je perioikové. Protože Dórů byla nepatrná menšina, nebylo možné ovládat tyto vrstvy stále připravené ke vzpouře jinak, než tuhou vojenskou kázní. Sparťané žili v ustavičné válečné pohotovosti, nemuseli se starat o výživu, tu jim dodávali heliotové. Tím lze vysvětlit zvláštní zaostalost jejich politického a sociálního vývoje. Ve Spartě došlo k reformám, jejichž hlavním smyslem bylo udržet v poslušnosti podrobené obyvatelstvo, které početně Sparťany převyšovalo. Jejich výsledkem byl vysoce účinný vojenský systém, který ze Sparťanů učinil největší pozemní vojenskou moc celého Řecka, zároveň je ale izoloval od ostatních polis a měl tedy za následek jejich kulturní zaostalost. Typická byla pro Spartu nedůvěra k cizincům, jimž nedávali žádnou možnost k uplatnění, naopak, doslova je vyháněli. Toto chování jim navíc usnadňovala jejich bohatá ložiska železa, zemědělská soběstačnost a tím pádem i nepotřeba styku s ostatními polis.
Zaostalost spartské ústavy se projevuje například v tom, že se zde velmi dlouho udrželo království. Z neznámých důvodů vládla ve Spartě dvojice králů, nastupujících dědičně ze dvou různých dynastií. Byli nejvyššími veliteli spartského vojska a měli vysoké kněžské funkce. Jejich politická moc doma však byla podstatně omezena sborem pěti eforů, neboli dohližitelů. Eforové byli voleni na jeden rok spartským lidovým shromážděním a jejich funkcí bylo dohlížet na činnost státních úředníků a fungování výchovného systému. Protože však zastupovali krále za jejich časté účasti na válečných výpravách, nabyli časem velkého významu hlavně v soudnictví. Mohli nakonec zakročovat i proti samotným králům. Vedle dohližitelů byla poradním sborem rada starších gerúsiá. Byla tvořena dvaceti osmi občany staršími šedesáti let. Byla volena aklamací v lidovém shromáždění. Gerúsiá měla jednak funkci poradní, jednak soudní pravomoc v souzení těžkých zločinů; mohla soudit i krále. Členy lidového shromáždění apellá byli všichni dospělí a plnoprávní spartští muži. Kromě členů gerúsie, eforů a dalších úředníků, rozhodovala apellá o válce a míru, o mezinárodních smlouvách a o všech změnách zákonů. Jednání apelly bylo však velmi primitivní: rozhodovala jen o návrzích, které jí byly předloženy, a to bez diskuse. Zdá se, že gerúsiá mohla v některých případech rozhodnutí apelly nedbat.
Z nejpůvodnějšího stupně vývoje lidstva u Sparťanů přetrval názor, že zájem státu je nejpřednější a jednotlivec že neznamená nic. Stát rozhodoval i o tom, jestli má být novorozené dítě vychováno nebo pohozeno. V rodině byly děti ponechány jen pokud potřebovaly nutně mateřskou péči, což bylo asi do sedmi let. Pak se jejich výchovy ujal stát. Účelem této výchovy bylo však jen dosažení vojenské zdatnosti, kázně tělesné otužilosti. I cvičení v hudbě a tanci se provozovala jen ve vojenském duchu. Ani po dosažení dospělosti ve dvaceti letech nežili Sparťané v rodině, ale ve vojenských družinách. Bydleli ve společných stanech, jedli společnou stravu, ke které přispívali všichni rovným dílem. Strava byla velmi prostá. Kdo zchudl tak, že nemohl přispívat rovným dílem, přestal být plnoprávným občanem. Naprostou rovnost ve způsobu života, která se zakládala i na stejné výměře pozemků, měl podporovat i zákaz zlata a stříbra v soukromém majetku. Proto byly peníze raženy jen ze železa.
Rostoucímu počtu Sparťanů nestačilo brzy údolí řeky Eurótu. Aby získali půdu, podrobili si na západě úrodnou Messénii. Půdu si rozdělili a Messéňané se stali heilóty. Později získali i východní břeh Peloponésu a tím své výboje ukončili. S ostatními peloponéskými státy uzavřeli spojeneckou smlouvu, takže dokonce šestého století př. n. l. byl celý Peloponés až na severní Achaie spojen pod vedením Sparty v Peloponéský spolek.
Nejvýchodnější ze všech zemí středního Řecka Atika, přes svoji poměrně malou rozlohu, byla politicky stejně roztříštěna jako ostatní Řecko. Nakonec se jejího sjednocení ujala athénská Akropole. Tím, že byla zrušena samostatnost atických měst se všichni jejich svobodní občané stali občany města Athén. A tam mohli uplatňovat svá občanská práva. Šlechta, která se ze zrušených měst přestěhovala do Athén, omezovala postupně královu moc. Nejprve k němu dosadila polemarcha k vedení války, pak archonta jako správního úředníka. Šlechta omezovala královu moc i časově, až se král stal pouhým členem sboru devíti archontů z řad šlechty, kteří úřadovali jeden rok. Z odstoupivších archontů byla doplňována státní rada areopag. Byl to nejvyšší dozorčí a výkonný úřad a nejvyšší trestní soud. Všechna moc byla tedy soustředěna v rukou šlechty. Následky velké kolonizace a rozmach obchodu ovlivnil situaci i v Athénách. Drobní sedláci upadali do dluhů kvůli dovozu laciného obilí. Stávali se poddanými svých věřitelů, nebo byli prodáváni do otroctví. Totéž platilo i o drobných živnostnících i kapitalistech. Kapitalisté byli lidé zbohatlí rozmachem obchodu a průmyslu, kteří přes své jmění neměli občanská práva. Spojeným úsilím všech těchto vrstev se podařilo vymoci na šlechtě alespoň jeden ústupek, sepsání zvykového práva. Tímto úkolem byl pověřen Drakón. Zákony byly přísné, ale velkým pokrokem bylo odstranění krevní msty a rozeznávání mezi vraždou úmyslnou a zabitím. Drakontovy zákony ale situaci příliš neuklidnily. Spory všech athénských stran trvaly dále, až se všechny strany shodly na smírčím soudci. Tím se stal Solón, pro všechny přijatelný, který byl jednomyslně zvolen za archonta s plnou mocí dát státu novou ústavu. Své reformní dílo začal Solón velmi rázným činem. Zrušil všechny dluhy, které byly zaručeny půdou nebo osobní svobodou a pro příště tyto půjčky zakázal. Omezil rozsah velkostatků a zakázal vývoz, aby byla země soběstačná. Druhým velkým Solónovým zásahem byla reforma politická. Rozdělil občany do čtyř tříd podle výnosu z pozemkového majetku. Podle těchto výnosů byly odstupňovány práva a povinnosti občanů. Příslušníci prvních dvou tříd mohli být voleni do nejvyšších úřadů a ve vojsku sloužili jako jezdci. Příslušníci třetí třídy mohli zastávat nižší úřady a ve vojsku sloužili jako těžkooděnci. Příslušníci čtvrté třídy měli jen právo účasti v lidovém shromáždění a ve vojsku sloužili jako lehkooděnci. Hrdelní soudnictví a vrchní dozor nad úředníky měl stále areopag. Solónovy reformy odstranily nejkřiklavější rozpory v athénské společnosti. Protože však Solón odmítl zasáhnout hlouběji do majetkových vztahů, projevila se nespokojenost nejchudších brzy znovu. Po krátkém období zmatku se vlády i v Athénách ujal tyran. Byl jím Peisistratos, příslušník významného rody. Učinil konec stranickým zápasům a věnoval se péči o Atiku s takovým úspěchem, že přivedl Athény k prvnímu vrcholu jejich rozkvětu. Vybudoval loďstvo a rozsáhlé diplomatické styky.
Po jeho smrti vládli jeho dva synové, kteří nakonec špatně skončili. Do čela Athén se dostal Kleisthenes. Reorganizoval správu státu tak, že se jejím základem stala příslušnost k určitým územím místo příslušnosti k příbuzenským celkům. Základní jednotkou územní organizace Atiky se staly démy. Ty fungovaly jako samostatné obce a jako základní správní a volební jednotky. Kleisthenovými reformami byl v Athénách ukončen přechod od aristokratického státu k plně vyvinuté demokracii založené na územní organizaci a odstupňování politických práv občanů podle majetku.
Ačkoli se Sparta nezrodila z pokusu vybudovat ideální stát, ale z úsilí o udržení moci, mohla by imponovat svou ukázněností, spořádaností a vzpourou proti lidské nedokonalosti. Z toho všeho však nakonec zbyla jen vojenská kázeň a omezení rodinného života.
Stejně tak v Athénách, kde si zakládali na své demokracii a kritickém rozumu nezahrnovali do své demokracie otroky ani cizince a někdy demokracie přecházela v populismus.
Z obou těchto nedostatečností bychom si měli i nyní vzít příklad a používat svého rozumu a schopností lépe než naši předkové.
referát-atmosféra země
13. dubna 2007 v 15:29 | já
Atmosféra Země
Atmosféra Země je plynný obal planety spojený s ní silou přitažlivosti a rozličný do vrstev různých fyzikálních a chemických vlastností.Atmosféra umožňuje život na Zemi tím,že chrání povrch Země před škodlivými složkami slunečního záření před kosmickým zářením a před dopadem pevných částic a těles z kosmu.Škodlivé záření je v atmosféře pohlcováno nebo rozptylováno.Pevné částice a meteory,které proniknou do zemské atmosféry z kosmu,se třením v atmosféře zahřejí tak silně,že shoří.Atmosféra také mírní extrémní teploty zemského povrchu ve dne a omezuje ochlazování zemského povrchu vyzařováním v noci.
Atmosféra je tvořena směsí plynů a vodní páry,která se nazývá vzduch.Podle jeho složení lze v atmosféře rozlišit tři vrstvy: homosféru, heterosféru a exosféru.Podle vertikálního profilu teploty vzduchu se rozlišují vrstvy troposféra, stratosféra, mezosféra a termosféra.Podle koncentrace elektricky nabitých částic - iontů a volných elektronů - se atmosféra dělí na vrstvy neutrosféra a ionosféru.
Celá atmosféra má hmotnost asi 500 miliónů tun, ale tři čtvrtiny z toho připadají na její spodní část do výšky Everestu (8846 m).Tíha vzduchu působí na tělo člověka, který je ve výšce mořské hladiny, tlakem asi 1 tuny.Tlak vzduchu i hustota vzduchu se vzrůstající výškou nad zemským povrchem klesají.Ve výšce 16km dosahuje hustota vzduchu jen desetinu hodnoty,kterou má hustota vzduchu na mořské hladině.
TROPOSFÉRA - sahá od země do výšky asi 8km nad póly a 17km nad rovníkem.Připadá na ni více než 80% hm. Atmosféry.V troposféře probíhá většina dějů,které označujeme jako počasí.Teplota vzduchu v troposféře v dlouhodobém průměru klesá s rostoucí výškou asi o 6 st.Celsia/km.Na horní hranici trop. Je tedy teplota obvykle kolem -80st.C nad rovníkem a kolem -50st.C.nad póly.
STRATOSFÉRA - leží mezi troposférou a výškou asi 50km. V její spodní části, do výšky 20km.,se teplota vzduchu téměř nemění s výškou.Od uvedené hladiny teploty vzduchu se vzrůstající výškou roste a při horní hranici stratosféry dosahuje asi 0-20st.C.Tak vysoká teplota vzduchu souvisí s přítomností ozonu,který absorbuje většinu ultrafialového záření Slunce a tím chrání život na zemském povrchu.
MEZOSFÉRA - nachází se mezi stratosférou a termosférou.Je mocná asi 30km.Teplota vzduchu se zde pohybuje 0-20st.C na horní hranici stratosféry asi na -40 až -90st.C. ve výšce 80km.
TERMOSFÉRA - leží ve výšce asi 80-500km.Někdy se jako termosféra označuje celá část ovzduší nad mezosférou,jindy se horní hranice termosféry klade do malé výšky, v níž se běžně vyskytuje polární záře (asi 700km).Molekuly plynů v termosféře jsou slunečním zářením rozloženy ionty.Teplota se určuje na základě kinetické energie jednotlivých částic, a označuje se proto jako kinetická teplota.Ta v termosféře do výšky 200-300km roste a dosahuje max. hodnot řádu stovek st.C.
EXOSFÉRA - JE VNĚJŠÍ ČÁST ATMOSFÉRY.Plynule přechází do meziplanetárního prostoru.Její nejvyšší část tvoří volné elektrony,níže převládají částice vodíku,ještě níže směs částic vodíku a helia.Pod výškou 1000km se vyskytují i částice kyslíku.
referát-asie
13. dubna 2007 v 15:28 | já
Asie
Asie je největší světadíl světa.Má celkovou rozlohu 44,4 mil. Km2.Asie je nejrozlehlejší a nejlidnatější světadíl, který tvoří součást kontinentu zvaného Eurasie a také Eurafrasie. Název Asie je odvozen z asyrského asu = země východu.
Asie má velkou vertikální členitost a střední výšku povrchu (960 m). Ačkoliv hranice Asie nejsou přesně určitelné, všeobecně se jako hranice udává Ural na západě, dále řeka Emba, pobřeží Kaspické moře, severní předhůří Kavkazu, Azovské moře, Černé moře, úžina Bospor, Marmarské moře a úžina Dardanely. Od Afriky je Asie oddělena Suezským průplavem. Hranice s Austrálií a Oceánií nejsou přesně určeny, a proto se často stanovují podle hranic států.
Nejvyšší horou tohoto světadílu je Mount Everest, což je také nejvyšší hora světa. Na tomto světadílu, především v Himálaji, se nachází většina nejvyšších hor světa.
Počet obyvatel Asie se stanovuje přibližně na 4 miliardy a stále stoupá. V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Její obyvatelstvo tvoří převážně žlutá rasa, ale můžeme se zde setkat s bělochy, či míšenci.
Nejhlubší prolákliny-Mrtvé moře 399m.Ticho-oceánské pásmo, probíhající podél východního pobřeží, na poloostrovech a ostrovech, je tektonicky velmi neklidné, s činnými sopkami. Značnou rozlohu zaujímají náhorní plošiny a vysočiny, nížiny jen čtvrtinu povrchu Asie (Západosibiřská rovina, Velká čínská nížina, Turanská nížina). Asi 40% Asie jsou bezodtoká území pouštního až polopouštního rázu.
V severní a východní Sibiři je více než 10 milionu km2 dlouhodobě zmrzlé půdy. Asie má velké zásoby nerostného bohatství. Těží se hlavně ropa, zemní plyn, uhlí, zlato, diamanty, stříbro, rudy železa, cínu, wolframu, antimonu, manganu, chromu.
Hydrografické poměry Asie jsou vzhledem ke klimatickým rozdílům značně odlišné. Největší a nejvodnatější řeky jsou sibiřské (Ob, Jenisej, Irtyš, Lena) a monzunové (Jang-cfiang, Žlutá řeka, Mekong, Amur, Brahmaputra). Řeky mají v četných oblastech význam pro zavodňování a jejich vodní stavy na dolních tocích jsou tím silně ovlivňovány. Je zde mnoho jezer; největší jsou jezera reliktní (Kaspické moře, Aralské jezero) a tektonického původu (Bajkal), vedle jezer ledovcového a sopečného původu. Asie zasahuje do všech podnebných pásem od arktického až po rovníkové, na většině území však převládá kontinentální typ podnebí pro značnou vzdálenost vnitrozemí od oceánů.
Rostlinstvo a živočišstvo severní a střední Asie patří k holarktické biogeografické oblastí, jižní část k paleotropické oblasti.
Do Asie patří státy Asijské Rusko, Gruzie, Ázerbajdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kirgistán, Kazachstán , Čína, Mongolsko, Japonsko, Korejská republika, Korejská lidově - demokratická republika, Taiwan, Hog - kong, Barma, Thajsko, Laos, Kambodža, Vietnam, Malajsie, Singapur, Indonésie, Brunej, Filipíny, Afghánistán, Turecko, Kypr, Sýrie, Libanon, Izrael, Jordánsko, Saúdská Arábie, Jemen, Omán, Bahrajn, Katar, Irák, Írán, Spojené Arabské Emiráty, Pákistán, Indie, Bangladéš, Bhútán, Nepál, Srí Lanka, Maledivy. Najdeme zde všechny druhy náboženství: islám (JZ Asie a muslimové), judaismus (Izrael a židé), hinduismus (Indie), buddhismus (Indie), konfucianismus (Čína), křesťanství (Rusko).
afrika-referát
13. dubna 2007 v 15:23 | já
Afrika
Základní vymezení
Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli a po obou stranách rovníku. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Jestliže rozdělíme Ameriku na Severní a Jižní, je Afrika se svými 30.319.000 km2 po Asii druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny. Z celkového počtu obyvatelstva světa však žije v Africe jen něco přes 10%, takže průměrná hustota zalidnění nepřesahuje 16 obyvatel na km2. Přesto, že je součástí Starého světa, zůstala Afrika dlouho neznámou pevninou pro svou nepřístupnost, tropické klima, pralesy, pustiny a jiné obtíže.
Tuniský Bílý mys leží uprostřed Středomoří, mys Střelkový na jihu Afriky odděluje Atlantský a Indický oceán. Zelený mys spolu s výběžkem Almadies vybíhá nejdále k západu. Západněji už leží jen Kapverdy v Atlantském oceánu. Také za mysem Gardafui na Somálském poloostrově pokračují ostrůvky až k poslednímu ostrovu Sokotra. K Africe však počítáme ještě souostroví Seychely a Maskarény (Mauritius) ve vodách Indického oceánu na jižní polokouli, které se nalézají ještě východněji. Poledníková vzdálenost mezi severem a jihem africké pevniny činí asi 7.500 km, rovnoběžková vzdálenost přesahuje 8.000 km.
Povrch
Afriku odděluje od Evropy Středozemní moře na severu spojené Gibraltarským průlivem (širokým jen 14 km) s Atlantským oceánem. Významnějšími zálivy jsou zde jen Velká a Malá Syrta při libyjském a tuniském pobřeží, kde leží největší africký ostrov ve Středomoří Džerba. Jediné suchozemské spojení má Afrika s Asií 120 km širokou Suezskou šíjí. Za vlastní kontinentální rozmezí se pokládá Suezský průplav, otevřený již v r. 1869. Za Suezským zálivem dělí africké pobřeží od Arabského poloostrova 200-350 km široké Rudé moře, spojené průlivem Bab-el-Mandeb s Adenským zálivem Indického oceánu. Východoafrické pobřeží lemují Pemba, Zanzibar, Mafia a jiné malé ostrovy pevninského původu. Za širokým Mosambickým průlivem se rozkládá Madagaskar (587 tis. km2), čtvrtý největší ostrov světa. Oceánské ostrovy Seychely, Komory, Maskarény a další jsou většinou sopečného původu. Podobný původ mají ostrovy Madeira, Kanárské, Kapverdy a další v Atlantském oceánu, Bioko, Svatý Tomáš, Princův ostrov a jiné ostrovy v rozlehlém Guinejském zálivu i odlehlá Ascension, Svatá Helena a další ostrovy Středoatlantského hřbetu, které rovněž počítáme k Africe.
Africký štít se pokládá za zbytek staré gondwanské pevniny. V pozdějším vývoji byl rozlámán na řadu ker, které vytvořily rozsáhlé pánve a klenby v nestejné výši. Jejich plošinatý charakter se dodnes uplatňuje v reliéfu velké části pevniny (rozsáhlé roviny a náhorní plošiny).
Povrch Afriky je možno zhruba rozdělit na tři základní oblasti podle rozdílného geomorfologického vývoje a současných tvarů reliéfu: oblast Atlasu, oblast tabulových plošin, vrchovin, rovin a pánví a oblast východoafrických vysočin.
Atlas přes svoji délku téměř 2.000 km zaujímá jen malou část na severozápadě kontinentu. Středomořské pobřeží lemuje Ríf (2.453 m) a Pobřežní, čili Malý Atlas (2.308 m), které mají silně rozčleněné skalnaté hřbety ve vrcholových partiích. Jižněji, paralelně s Malým Atlasem, leží plošina šotů (bezodtoké sníženiny, do nichž stéká voda z okolních hor a mění se v močály), kterou tvoří řada pánví, z nichž některé jsou vyplněny slanými jezery a bažinami. Na západě vystupuje Vysoký Atlas s nejvyšší horou Džebel Tubkal (4.165 m). Ještě dále k jihu postupuje pásmo Antiatlasu (2.376 m) a přibližně stejně vysoký, ale mnohem mohutnější Saharský, čili Velký Atlas, který končí na východě Tuniským Atlasem.
V plošinaté části Afriky je daleko nejrozlehlejší pustinná oblast Saharsko-súdánské tabule, která zahrnuje všechny typy pouští. Vyniká mezi nimi poušť Sahara, téměř 9 mil. km2 rozlehlá, s typickými tvary pouštního větrání. Uprostřed ní vystupují vysoká pohoří Ahaggar (3.005 m) a Tibesti (Emi Koussi 3.415 m), na severu klesá šot Melghir pod -30 m, na východě proláklina Kattara dokonce -137 m. Na jihu přechází uprostřed pevniny v rozsáhlou Čadskou pánev, lemovanou místy vyššími horskými skupinami (např. Marra v pohoří Darfúr 3.088 m). Na odkrytých saharských horninách se tvoří skalní pouště (hamady), písčité pouště s vátými přesypy (ergy) a suchá řečiště jen s občasnými toky po vzácných deštích (vádí). Nejsušší je Libyjská poušť.
Na jih od Čadské pánve se rozkládá Konžská pánev na více než 3 mil. km2. Má několik úrovní a její dno se nalézá ve výšce 300-500 m. Je obklopena ze všech stran vyššími horskými skupinami, z nichž nejvýše vynikají sopky kamerunských hor (Kamerun 4.070 m) a Východoafrického příkopu. Hornoguinejská vysočina se rozkládá mezi zónou saharsko-súdánských rovin a plošin a Guinejským zálivem. Patří k ní zvlněný terén masívů Súdánské vysočiny (Futa Djalon, Loma 1.947 m, Nimba 1.768 m), plošina Bauči (1.780 m) mezi řekami Niger a Benue i Adamauské pohoří (2.679 m) v Kamerunu. Dolnoguinejská vrchovina tvoří četné samostatné plošinaté masívy, dosahující středohorských výšek. Pouze v jižní Angole výrazněji vystupují některé horské skupiny nad 2.000 m.
Rozlehlá pánev Kalahari se rozkládá na jih od plošiny Lunda-Katanga. Rovinatý povrch jejího dna leží ve výši téměř 1.000 m a v jejím okolí se zvedá řada pohoří, tektonických příkopů a hrástí. Má stepní až polopouštní charakter a k západu přechází v Namibijskou poušť, přiléhající k břehům Atlantského oceánu. Okraj Jihoafrického štítu se zvedá zvláště na jihovýchodě. Nejvyšší je zde velký stupeň Dračích hor (3.482 m). Hřebeny Kapských hor (2.326 m) vyplňují nejjižnější část kontinentu. Největší výšky na většinou hornatém ostrově Madagaskar dosahuje masív Tsaratanana (2.880 m) při jeho severním okraji.
Oblast východoafrických vysočin je na západě vyplněný zčásti jezery Malawi, Tanganika a dalšími, nad kterými ční sopečné masívy Virunga (4.507 m) a Ruwenzori (Ngaliema 5.119 m) s malými vrcholovými ledovci na rovníku. Střední systém příkopových propadlin pokračuje od Assalské prolákliny (-173 m) a Etiopského příkopu k jihu, riftovým údolím až k jezeru Malawi. Na něm leží nejmohutnější africké vulkány a nejvyšší hory Elgon (4.321 m), Kenya (5.194 m), Ngorongoro (3.648 m), Meru (4.567 m) a Kilimandžáro (5.895 m), rovněž s několika vrcholovými ledovci. Oba systémy uzavírají významnou Jezerní plošinu s Viktoriiným jezerem (68.800 km2), které je největší v Africe. Etiopská vysočina (Ras Dašan 4.620 m) je od ostatních pohoří Somálského poloostrova oddělena Etiopským příkopem.
Vodstvo
Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických vlhkých oblastí a suchými pouštěmi. Nejrozsáhlejší bezodtoké oblasti, které celkově zabírají skoro třetinu kontinentu, leží v prostoru Sahary, Čadské a Kalaharské pánve. Více než třetina Afriky odevzdává své vody Atlantskému oceánu. Kongo, druhá na vodu nejbohatší řeka světa s 41.400 m3/sec. průměrného průtoku za rok při svém širokém a hlubokém ústí, je dlouhá 4.835 km a odvodňuje 3.822 tis. km2 Konžské pánve s okolím, včetně hlubokého jezera Tanganika (32.880 km2) a Kivu. Jeho nejsilnějšími přítoky jsou Ubangi-Uele (2.280 km) zprava a Kasai (2.200 km) zleva. Niger na svém rozsáhlém povodí (2.092 km2) a 4.160 km dlouhém toku sbírá vody mnohem méně, poněvadž jeho střední tok zasahuje hluboko do suché saharské oblasti. Průměrný roční průtok při jeho ústí, dříve než vytváří mohutnou deltu, činí kolem 12.000 m3/sec. Jeho nejvýznamnější přítok Benue je 1.450 km dlouhý. Senegal (1.430 km), Oranje (1.860 km), Volta (1.900 km) a další řeky atlantského úmoří jsou už mnohem slabší. Veletokem pobřeží Indického oceánu je především mocná Zambezi (2.660 km) s proslulými Viktoriinými vodopády (až 130 m vysokými) a mohutnými vodními díly. Díky bohatým srážkám ve svém 1.450 km2 rozlehlém povodí překračuje její průměrný roční průtok při ústí 16.000 m3/sec.Odvodňuje i velké jezero Malawi (28.480 km2). Řeky Džuba (1.650 km), Limpopo (1.600 km) a další jsou už mnohem méně významné.
Jediný africký veletok, který odevzdává své vody Středozemnímu moři, je Nil. S Kagerou (celkem 6.670 km) je to druhý nejdelší tok světa. Má rozsáhlé povodí 32.880 km2, avšak od ústí Modrého Nilu a Atbary z Etiopské vysočiny jeho vod ubývá, takže před rozvětvenou deltou nemá více než 1600 m3/sec. v ročním průměru. Úbytek působí nedostatek přítoků a velký výpar v pouštích na jeho dolním a středním toku, kde jeho hladina silně kolísá. Protéká členitým Viktoriiným jezerem (68.800 km2) a v řadě úseků je splavný. Vodní dílo u Asuánu patří k největším na světě.
Podnebí
Při své poloze při rovníku a obou obratnících je Afrika nejteplejším světadílem. Základní klimatické rozdíly jsou podmíněny změnami v poměrech tlaku vzduchu nad pevninou a sousedními oceány. Menší vliv mají i horopisné poměry a cirkulace mořských proudů kolem pobřeží. V podstatě můžeme rozlišit čtyři základní klimatické zóny s místními rozdíly zejména v hornatých oblastech. Rovníkové pásmo Konžské pánve a pobřežních oblastí Guinejského zálivu je pravou tropickou zónou s horkým a vlhkým podnebím po celý rok. V nížinách je porostlé tropickým dešťovým pralesem, s těžbou některých vzácných dřevin, pokud už nemusel ustoupit plantážím a zemědělským pozemkům. Srážky přinášejí hlavně větry vanoucí celoročně od Guinejského zálivu. Na návětrných svazích v okolí Kamerunské hory bylo naměřeno přes 10 tis. mm za rok, což je africké maximum.
Druhou základní oblastí je pásmo tropických dešťů monzunového typu s horkým a vlhkým létem, nestejně dlouhým a výrazným obdobím sucha v zimní polovině roku. Rozkládá se po obou stranách rovníkového pásma. Na severu dosahuje přibližně k 15° severní šířky, kromě Eritreje a Somálského poloostrova, na jihu pak ještě dále až k 18° jižní šířky s výjimkou suchého angolského pobřeží. Nejvyšší teploty se dostavují ke konci období sucha před nástupem letních dešťů. Lesy zde už hodně ustupují tropickému zemědělství i stromovým savanám.
Třetí oblast tropických pasátů se vyznačuje extrémně suchým a horkým podnebím s nedostatečnými srážkami při velkém výparu a nejteplejšími místy kontinentu. Patří sem rozsáhlé území Sahary i vyprahlé pouště Kalahari a Namibie v jižní části světadílu. V libyjské Azíziji byla naměřena nejvyšší teplota na zeměkouli (přes 58° C), nejvyšší průměrnou roční teplotu vykazuje Dalol (34,4° C) v Etiopii. V namibijském Windhoeku spadne 386 mm, v Timbuktu na Nigeru 230 mm, v eritrejské Massawě 181 mm a v Káhiře jen 25 mm srážek v průměru za rok. Najdou se však i místa, kde prší jen jednou za několik let.
Posledním pásmem je oblast subtropického podnebí, která zasahuje jen malé území na severu a jihu Afriky. V atlaských zemích blízko při pobřeží má středomořský ráz se suchým a teplým létem s občasnými vpády horkého saharského vzduchu a vydatnějšími srážkami v zimním období (Alžír 748 mm v ročním průměru). Podobný klimatický charakter má i jižní Kapsko. Dešťů však přichází většinou méně a také zimní období je o něco chladnější. Lesů se zachovalo v subtropické oblasti už jen málo. V horských krajích vysoké Afriky i na ojedinělých horských skupinách nabývá lokální podnebí spíše vertikální zonální ráz, s velkými rozdíly dne a noci.
A takhle to vypadá,když se neco podaří.:-)
12. dubna 2007 v 19:48
Neslušná bunda
Venku bylo bahno a jedna holka mi naschvál podrazila nohy,abych do něj upadla.Čekala jsem na vhodnou příležitost,jak jí to vrátit.Když jsme byli na lyžáku,vzala jsem červený lak a na bílou bundu jsem jí namalovala neslušný geometrický obrazec.Byla vzteky bes sebe.Vyprat to nešlo a jinou bundu neměla.Celá sjezdovka se na její účet dobře bavila.
Šílené příběhy
11. dubna 2007 v 15:54 | Ána a Nikča
Možná na duchy věříš,možná ne.Jsou ale lidé,kteří jsou o jejich existenci přesvědčeni,protože je viděli na vlastní oči!!Vypráví se spousta strašidelných příběhů,při kterých běhá mráz po zádech.........
Záhadné pojistky
Záhadné pojistky
Jednou jsme s kamarádkou vyvolávali duchy......Řekli jsme mu ,jestli tu je,at´dá znamení.Ale nic se nedělo.Několikrát jsme to ještě zkusily,a pořád nic.A tak jsme toho nechaly.Kámoška odešla a já zůstala sama doma!!!Když sem se koupala,zničehonic vypadl proud.Začala sem se pěkně bát.Zazvonila jsem na sousedy a zeptala se,jestli jim také nefunguje proud.Řekli,že jim funguje.A tak jsem je poprosila,aby mi nahodili pojistky.Byly v pořádku.A tak jsem šla spát,ale nemohla jsem usnout.Po chvíli jsem uslišela nějaký šramot v kuchcyni.Koukla jsem tam a vidím,jak se vypíná a zapíná sporák.Začala jsem hrozně ječet a běžela k sousedce,dokud se domů nevrátili rodiče.......